Britská královna, Český president

Je to vlastně recept na oblíbenost. Nevměšovat se do politiky. Veřejnost je schopna přestát jakýkoliv skandál a nechutnost, ale již dávno by monarchie padla a majetek královské rodiny by byl zestátněn, pokud by Britská panovnice aktivně zasahovala do politického dění.  

Díky nadstranickosti representuje obecné, nadčasové principy. Právo, řád, spravedlnost, národní hrdost. Principy, které nemohou být vlastněny žádnou politickou stranou. V okamžiku, kdy si zvolí levou či pravou část politického spektra bude jen další kafrající, který řeší, procenta daní, příspěvky stravenek či prebendy trafikantů.

Takový nadstranický, representativní a jednotící ethos měla dosud i presidenstská funkce v Českých zemích. Minulý čas je na místě.

První ranou bylo rozhodnutí, že presidenta volí ulice. Kandidát kdokoliv, zvolený pak ten co naslibuje líbivější vize a zalíbí se většině. Ilusionista.

Presidenta má volit vybraná elita. Stejně jako na Vyšehradský hřibitov vede cesta přes úctyhodné instituce a spolek Svatobor. Ne všelidovým hlasováním.

Druhá rána byla a je nepokryté politikaření osoby presidenta. Lidé jsou ochotni presidentovi tolerovat hodně, levicové či pravicové názory, dokonce i klausovský extremismus. Může si filosofovat a rozumovat dle své letory. V okamžiku kdy chce za politiky dělat politiku, se sám stává politikem.

Ano může do politického dění aktivně zasahovat, ta tam je však již nadstranickost. Již neplatí nadstranické heslo Pravda vítězí. Stává se jen jedním z politiků. Politiky můžeme kritisovat, dokonce na ně rádi ukazujeme sprostá gesta. To nyní platí i o presidentovi.

Občan Zeman již není nadstranický, je silně stranický a uchází se o hlasy pro svou, dokonce po sobě pojmenovanou, stranu. Není representantem a garantem obecných principů. Presidentské heslo je tak spíše výsměchem, zvláště když ho soud uznal za lháře.

Na škodu není samotný fakt, že dělá politiku. Kardinálně však poškodil nadstranický princip, který z tohoto úřadu i tak vyzařoval a byl očekáván.

Nakonec k dobrému rozlišení zmíním i Americkou presidentskou funkci. President je volen lidmi a je aktivním politikem. V našich zeměpisných šířkách se však tato funkce označuje jako premiér. Je to jen shodný název funkce, jde však o silně stranického šéfa vlády. Ethos nadstranické osobnosti získává jen ve vzácných historických okamžicích a to jen pokud je dobře uchopí.