Vystoupení z EU – kardinální nesmysl

Z evropského společenství v případě nespokojenosti vystoupit lze. Je to však stejný nesmysl jako odejít pro nespokojenost z života.

Co nám společenství přináší

Nelze vyjmenovat vše, co nám členství přináší, jen ty mimořádné. Trh. Málokdo tuší jak mimořádný je to přínos. O trhy se po celé věky válčilo, nyní máme jeden z největších trhů přístupný tak, jako tržnici ve vaše městě. Nečlenové EU, jako Švýcarsko či Norsko jsou na přístupu k unijnímu trhu zcela závislé, zadarmo to však není. Existence švýcarských a norských fondů je kompensací za přístup na unijní trh.

Pro malou ilustraci jsem si našel, pro mě dříve neznámé město Čchug-čching. Má téměř 29 milionů obyvatel. Jakou světovou váhu může mít naše česká kotlinka i s Moravou? Pokud je to málo srozumitelné, porovnejme si hypotetickou váhu nějakého státu americké unie, pokud by byl samostatný, s váhou USA. Obávám se, že vystoupení z americké unie by kdokoliv soudný tam i zde pokládal za nepochopitelný nesmysl. Chápu, že rejpalství je místní národní povahou, ale doufejme, že vystoupení je myšleno stejně vážně, jako všechny Švejkovy (byť zábavné) výroky.

Sůl bez chuti

V Matoušově evangeliu pokládá Kristus otázku: co bude se solí, když ztratí chuť? To je prostě oxymóron, protimluv. Volání po vystoupení  z unie je oxymóron.

Nespokojenost s naprosto čímkoliv je a bude ve všech sférách života. Má smysl emigrovat nebo se vzdávat občanství kvůli dnešnímu, módnímu pocitu bolení břicha z české politiky? Tento příměr je na shodné úrovni s nespokojeností s politikou EU. Má smysl dobrovolně odcházet ze života, když je tu nějaká nespokojenost? Mám vykopnout děti, protože s nimi nejsem spokojen? Rozumná odpověď je jasná, opak by byl oxymóron – kardinální nesmysl. Problém by ani tak nebyl vyřešen.

Každý rozumný člověk problémy vidí, zůstane-li přítomen (nevystoupí-li) může je ovlivňovat, tu více tu méně. Může i nadále požívat výhod, které kritisované společenství bezesporu vždy má.  Alternativa není, je možný jen nesmyslný akt zoufalce.

Ano, bezesporu je něco shnilého ve státě evropském. Kritisujme to, angažujme se, tlačme. Výzvy dneška jsou veliké, vzpomeňme jen Čínu. Dnes jsme nejbohatší m regionem světa, tváří v tvář celoevropské sociální štědrosti se může stát, že na to třeba časem nebude, bohatství, moc a vliv se přesune z euroatlantické strany do Číny. Chudí lidé jsou totiž k práci a vynalézavosti nuceni, dobře zabezpečení Evropané chuť vyniknout ztrácejí. Dokud nebudeme tak dobří jako Izraelci, kteří mají vlastní schopnou armádu, jaderné zbraně, mají stokrát více nositelů Nobelových cen, tak si nevystačíme sami. Opravdu nechápu, jak seriosní plátky můžou tak holý nesmyls zveřejňovat.