Nepříjemné překvapení na mne čekalo, když drobná zásilka spotřebního zboží dorazila poštou do Prahy. Zboží totiž pocházelo ze Švýcarska.
Velmi zvažuji, zda vůbec nějaké zboží objednat pochází-li z tzv. třetích zemí, tedy mimo EU. Zatímco ze zemí EU balíček přifrčí velmi rychle přímo do domu, z jiných zemí skončí na vyclívací poště v Praze. To skončí je asi výstižné. Dokud si nepřijedete, elektronicky, nikoliv ručně nepodáte JCD, nepočkáte na ověření ceny, nezaplatíte DPH a clo, balík nikdy nedostanete. Nemáte-li fakturu a potvrzení o platbě např. kreditní kartou či Pay Pal, nemusíte tam ani chodit. K těmto činnostem si lze zaplatit prostředníka.
Měl jsem nějak za to, že Švýcarsko či Norskoj, ač nečleni EU mají nějaký společný hospodářský prostor. Patrně ne, objednejte z USA či Švýcarska, formality jsou stejné.
Znamená to, že platíte DPH v zemi, kde objednáváte, a DPH a clo u nás. Aby státní pokladna nepřišla ani o halíř, snížil se nedávno limit kdy DPH a clo je účtováno na 22 EUR, poštovné je vždy do tohoto limitu započítáno. Prakticky to znamená, že objednáním nejmenšího a nejlevnějšího náhradního dílu, např. šroubku, má vždy za následek zmíněné harakiri u celníků. Celnice není komerční zóna, neplatí zde slušnost, rychlost a práva jako v obchodech. Úředníci mají spíše tendenci s vámi jednat povýšeně, mají vždy dosti času. Jeden příklad za všechny. Vyměřené clo na Ruzyně lze zaplatit PŘESNOU hotovostí u celníků, nebo si běžte přes celé letiště na poštu a zpět přineste doklad o zaplacení.
Popsané formality, kvůli každému šroubečku nejsou dobrou vizitkou státu, jako služby občanům. Je to kousek za hranou šikany.
Takový stát, takovou službu občanům dlouho representoval a spolutvořil ve vrcholových funkcích pan Klaus. Nyní se netají s odporem ke společnému hospodářskému prostoru, moc, moc chce vystopit z EU.
Co případné vystoupení z EU znamená jen v případě dovozu jakékoliv drobnosti ze Slovenska, Rakouska, Německa a vůbec celého světa: placení dvojité DPH, a již zmíněné příjemné formality na celnici.
Pan Klaus mluví o tom, že se naše identita v EU rozpouští. Zdrojem klesající hrdosti v mém případě není Brusel, ale "příkladně" fungující zatuchlá česká kotlinka včetně fantasticky fungující služby veřejnosti při dovozu i té nejmenší drobnosti. Obávám se, že za důvodem pro vystoupení z EU nestojí snaha o zlepšení pro občany, ale defektní způsob myšlení politiků, co jsou tam již moc dlouho: ať nám do toho nikdo moc nekafrá.
