Zemanův výrok, že nebude automaticky podepisovat co mu dají na stůl je zvláště pozoruhodný.
Pronesl jej, když nedokázal zdůvodnit svou neochotu jmenovat universistním profesorem M. C. Putnu. Důvodem neochoty je nesympatie, M. C. Putna jej totiž během volební kampaně kritisoval.
Patrně se dočkáme i doby, kdy si president bude naříkat nad oslňováním kamer, hloupostí novinářských dotazů, nedostatkem popelníků či mnoha schody na Hradu. Jednoho napadne, proč nezůstal v houpacím křesle na Vysočině.
Ostatně proč se tam cpal, když mu ta práce vadí. Cpaní je to pravé slovo pro tu lživou kampaň, lhaní presidentovi prokázal i soud.
Jmenování profesorů presidentem je záležitostí prestižní, symbolickou a rituální. Podobně by se promovaným, zvláště jejich rodinám nelíbilo, kdyby diplom dostávali v kanclu od znavené sekretářky. Rituály a noblesa jsou v našich životech občas důležité.
Hloupá Zemanova poznámka, že jmenování profesorů není jeho ústavní povinností je hodná jeho lživé kampaně. Kladení věnců také nemá v ústavě. Kdyby historici zcela hypoteticky zjistili, že Gabčík s Kubišem neměli rádi prognostiky a vědmy, čímž by se hypoteticky dotkli Presidenta, Zeman by prohlásil, že kladení věnců není jeho ústavní povinností a nic již klást nebude, ať to za něj udělá ministr s gescí pro pietu.
Nakonec, zkuste si představit, že zaměstnanec řekne, že tuhle práci dělat nebude...
No pane presidente, buďte rád, že jste v eráru, ve skutečném životě by vám tyhle libůstky v práci nikdo netrpěl.
Včera M. C. Putnu jmenoval profesorem ministr školství.
