Náš zákazník, náš pán

Notoricky známé heslo nyní z opačného pohledu. Náš prodavač, náš otrok. Jaká je úroveň zákazníků v našich zemích?

Silně zdůrazňuji, že prodejci se heslem v nadpisu musí řídit, nejlépe doopravdy a ladně, nikoliv na sílu a na oko. Souhlasím také s masivní kampaní všech ochránců spotřebitelů. Praxe obvyklé na Západě Evropy a v Americe jsou u nás přebírány pomalu.

Běžně se nesetkáte s pohledem z druhé strany. Velká část zákazníků jsou prostě hulváti a pamětlivi hymny zákazníků (viz nadpis) požadují po prodejci otrocké služby. Nyní vás napadnou drzí výrostci či zfetovaní dredáči, že? Ne, ne. Obvykle jsou to zcela normální lidé, nejčastěji však starší a střední generace.

V drtivé většině případů jde o směšné požadavky, které prodejce přechází s úsměvem, ostatně zamračit se znamená smrtelný hřích. Svědčí však o nevychovanosti a hulvátství. Máme-li ambici mít slušnou obchodní úroveň, je oboustranná slušnost nezbytná. Zde několik ilustrací.

Do rodinné firmy s uveřejněnou (běžnou) otevírací dobou chodí pravidelně 2-3 zákaznici měsíčně v neděli, přes čas oběda až 20 zákazníků.

Radí-li prodejce jednomu zákazníkovi déle jak 10 sekund, jiný, čekající, jejich rozhovor běžně přeruší, že chce jen to a to.

I zcela upřímným a profesionelním radám zákazníci nevěří, otevřeně to ale prodejcům říkají (že jim lhou).

Běžně vyžadují po prodejcích cokoliv jiného. (Vyhoďte mi tyto odpadky, obslužte mě místo vašeho oběda).

Zcela běžně koupí první zboží co uvidí a o rady žádají jinde, mnozí za radu ani nepoděkují.

Ani zcela profesionální pečlivé a zásadní rady či pomoc nad běžný rámec, nepohnou 99% zákazníků k sebedrobnějšímu spropitnému.

Běžné je reklamovat za vady způsobené zákazníkem. Běžné je reklamovat bez přineseného účtu, bez přineseného zboží, a neobvyklé není ani reklamovat zboží, které bylo zakoupeno jinde.

Snese se na mou hlavu zajisté halas veliký, že jsem zveřejnil a zhodnotil úroveň zákazníka. Za dvacet let mých pozorování však dochází ke stálému zlepšování na obou stranách a to je dobrá zpráva.